V předchozím příspěvku jsem řešil uživatelskou virtualizaci OS X ve VMware Fusion. Chcete-li lepší vzdálenou správu virtuálního prostředí, dlouhodobý běh VM nebo nízkou režii virtualizačního systému, není Fusion vhodný nástroj.
Požadavky lze řešit minimalistickým operačním systémem označovaným jako bare-metal hypervisor. Jeho primární funkcí je umožnit současným běh několika virtuálních strojů na jednom počítači.
Do této kategorie patří hypervisor ESXi 6.0 od VMware někdy také označovaný jako vSphere Hypervisor. ESXi můžeme nainstalovat na nějaký disk připojený k Macu nebo jako virtuální stroj ve VMware Fusion.
Požadavky
- Licenční ujednání OS X umožňuje jeho provoz (i ve virtuální instanci) pouze na Apple počítačích.
- ESXi vyžaduje Ethernet kartu.
První bod vylučuje provoz OS X VM na jakémkoliv neapplovském železe v souladu se SLA. Druhý implikuje zúžení na stolní počítače. Nikdo vám však nebrání nainstalovat ESXi třeba na flasku připojenou k MacBooku, pokud máte po ruce Thunderbolt Ethernet adaptér, který ESXi rozpozná.
Aktuální verze ESXi 6.0 by neměla mít žádné zásadní problémy s posledními modely Mac mini a Mac Pro. Výjimkou je problém s detekcí SATA disku u Mac mini Late 2014. Nicméně jde o velký pokrok oproti ESXi 5.5, kde se např. u Mac mini Late 2012 vyskytoval vyskytoval Pink Screen Of Death při startu systému.
Kdybyste to s virtualizací OS X na VMware infrastruktuře mysleli skutečně vážně, VMware přímo podporuje ESXi na aktuální Mac Pro plechovce (Late 2013), klasickém Mac Pro (Mid 2010/2012) a posledním vyráběném modelu Xserve (Early 2009).
Pokud nejste platícím zákazníkem VMware, nebudete moci použít k administraci nyní upředňostnovaný vSphere Web Client. Místo něj si musíme vystačit s vSphere client pro Windows, ESXi shellem přes SSH a omezenými možnostmi úprav VM skrz VMware Fusion Pro
Budeme tedy potřebovat:
- Mac s Ethernetem;
- nějaký disk, kam budeme ESXi instalovat;
- flashku, ze které vyrobíme instalátor ESXi;
- počítač s Windows pro vSphere client (může být VM);
Příprava instalátoru
Prvním krokem je registrace na webu VMware a stažení potřebných souborů:
- .iso obraz obsahující instalátor;
- .exe instalátor vSphere client pro Windows;
- uložte si někam licenční klíč bezplatné verze ESXi;
Jak napoví formát obrazu instalátoru, VMware stále počítá s instalátorem na optickém médiu. Vzhledem k tomu, že DVD mechaniku v dnešních Macích nenajdete, musíme vyrobit bootovatelný flashdisk s ESXi instalátorem.
- Flash disk, ze kterého budeme dělat instalátor, naformátovat v Disk Utility.app jako 1x FAT32 partition s Master Boot Record partition tabulkou.
- Stáhnout program UNetbootin a zkopírovat pomocí něj obsah .iso souboru na flash disk.
- Restartovat Mac za podržené klávesy ALT. Z nabídky bootovatelných zařízení vybrat EFI Boot.
Instalace ESXi
Pokud vše dopadlo dobře, měli byste mít Mac nabootovaný z ESXi instalátoru na flashce.
Stačí projít průvodce instalací:
- hláška o podporovaném hw;
- licenční ujednání;
- výběr disku pro instalaci ESXi;
- nastavení klávesnice;
- nastavení hesla root uživatele;
- odsouhlasení zformátování vybraného disku;
Proběhne instalace a následně jste vyzváni k odpojení instalačního média a restartu počítače. Pokud firmware počítače najde nějaký jiný operační systém než ESXi, bude se pravděpodobně snažit z něj bootovat. Aby si zapamatoval ESXi jako výchozí systém pro start, nastartujte počítač s podrženou klávesou ALT a v nabídce vyberete šipkami nebo myší “EFI Boot” odpovídající ESXi s podrženou klávesou Control. Mac si tak uloží do NVRAM, že má defaultně bootovat z právě vybraného operačního systému.
Základní konfigurace
Při prvním spuštění ESXi hypervisoru chceme nastavit jeho síťovém informace a zapnout ESXi shell resp. vzdálený přístup do něj pomocí SSH. Později v této souvislosti narazíte na bezpečnostní varování, ale pokud chcete provozovat ESXi zadarmo, SSH přístupu se nejpsíš nevyhnete.
V případě zamčené obrazovky je třeba stisknout klávesu F2 a přihlásit se (root:heslo).
První akcí nemůže být nic jiného než konfigurace sítě.
Menu -> Configure Management Network
V IP Configuration nastavit:
- IPv4 adresu (IP Address);
- masku podsítě (Subnet Mask);
- výchozí bránu (Defaut Gateway);
V DNS Configuration nastavit:
- DNS servery (Primary DNS Server, Alternate DNS Server);
- hostname;
Pravděpodobně budeme chtít také vzdálený přístup pomocí SSH/SFTP.
Menu -> Troubleshooting Options
- Enable ESXi Shell
- Enable SSH
Shell lze zobrazit stisknutím kláves ALT + F1. Pro návrat do menu ESXi funguje kombinace ALT + F2.
Licencování a administrace
Po zdárné instalaci se ESXi nachází v 60 denním evaluation režimu. Pokud chceme provozovat ESXi i po té, musíme zadat licenční klíč bezplatné edice získaný při stahování instalátoru. Souběžně s instalátorem jsme rovněž stáhli .exe instalátor vShere klientu. Do hry přichází požadavek na počítač (nebo VM) s Windows, kde budeme vSphere client provozovat.
- nainstalovat vSphere client;
- připojit se k ESXi hypervsioru;
- přepnout ESXi do maintenance mode;
- v záložce Configuration -> Licensed Features -> Edit;
- zadat ESXi free licenci;
- přepnout ESXi z maintenance mode zpět do normálního režimu;
Hurá! Máme zprovozněno ESXi. Příště hurá na virtuální stroje s OS X.
Bonus: Instalace ESXi jako VM ve VMware Fusion
Pro vyzkoušení ESXi stačí virtuální stroj. Virtualizaci ESXi popisuje pěkně tento článek.
- Vytvořete nový virtuální stroj: VMware Fusion -> File -> New.
- Drag&Drop .iso obraz ESXi instalátoru na okno Create a Virtual Machine.
- Fusion vytvoří výchozí konfiguraci pro VMware vSphere 2015 Beta. Fusion 7.1.1 stále ještě neví o tom, že vyšla finální verze ESXi 6.0, proto ta beta. Konfiguraci si můžete upravit (přidělená RAM, velikost virtuálního disku). Fusion automaticky zapne podporu VT-x/EPT instrukcí ve virtuální stroji.
- Klepněte pravým tlačítkem myši na nově vytvořený virtuální stroj v okně Virtual Machine Library. Když podržíte klávesu Control, ALT nebo Command, položka Show in Finder se změní na Show Config File in Finder, Open Config File in Editor respektive Open Latest Log. Nás zajímá otevření konfiguračního souboru.
- Ujistěte se, že v konfiguračním .vmx souboru existují řádky:
smc.present = "TRUE"
smbios.reflectHost = "TRUE" - Nyní můžete VM nastartovat a postupovat při instalaci úplně stejně jako v případě fyzického stroje.