Category: macOS

Posted on

Screen Sharing a více přihlášených uživatelů

screenshaingiconV předchozím postu jsem rozebíral více souběžně přihlášených uživatelů v OS X. V Lionu (OS X 10.7) přibyla jedna velmi zajímavá vlasnost, která s tím úzce souvisí.

Před 10.7 mohlo koexistovat v OS X několik přihlášených uživatelů najednou, ale v grafickém rozhraní se logicky mohl pohybovat jen jeden. Pokud se uživatel připojil pomocí vzdálené plochy k Macu s více přihlášenými uživateli, po úspěšné autentikaci převzal kontrolu nad aktuální session v popředí. Od 10.7 se lze vzdálenou plochou přihlásit také k “virtuálnímu displaji” bez nutnosti převzetí kontroly nad fyzickou obrazovkou.
Continue reading “Screen Sharing a více přihlášených uživatelů”

Posted on

Fast User Switching

Používá-li jeden Mac více lidí, je praktické, aby každý měl svůj účet. Už od Tigera zvládá OS X více přihlášených uživatelů najednou a umožňuje mezi nimi přepínat bez nutnosti kohokoliv odhlašovat. Aplikace neaktivních uživatelů nejsou nijak zmraženy a zůstávají provozuschopné.

Jak na to?

System Preferences -> Users & Groups -> Login Options
fastuserswitchprefs

Hodnota tohoto přepínátka je uložena v globální doméně lokální knihovny.
To zní hrozně složitě, ve skutečnosti to není nic jiného než tento plist -> /Library/Preferences/.GlobalPreferences.plist
Continue reading “Fast User Switching”

Posted on

defaults

Všechny sofistikovanější aplikace potřebují nějaký způsob, jak si zapamatovat interní nastavení, které obnoví při příštím spuštění. Mohou to udělat po svém a vytvořit si někde na disku konfigurační soubor s vlastními pravidly pro jeho vnitřní podobu.
V unixových systémech stačí letmý pohled do adresáře /etc. Každý soubor bude pravděpodobně vypadat jinak. Microsoftí Windows na to jdou diametrálně odlišnou cestou binární databáze (registry). Co OS X?

Application defaults

Desítkové šelmy zdědily od svého předchůdce (NeXTStepu) specifický systém pro ukládání nastavení postavený na identifikátoru aplikace a mapování datových typů CoreFoundation na jejich ekvivalenty v Property Listu. Každá správná aplikace pro OS X by měla mít svůj unikátní identifikátor ve tvaru obráceného DNS záznamu domény pod kontrolou vývojáře. Pro svůj program mohu použít identifikátor cz.osxadmin.mujprogram, protože je to momentálně moje doména 🙂 Aplikace má možnost využít svojí doménu pro uložení nějakých dat na disk. Odpadají trable se strukturou souboru + snadné načítání a ukládání zajistí CF API.
Continue reading “defaults”

Posted on

Jak editovat .plist?

Když je třeba upravit property list ručně, nabízí se poměrně dost nástrojů od obyčejného texťáku až po specializovaný editor. V dnešní postu ukážu několik užitečných aplikací pro GUI i příkazovou řádku.

Xcode Property List Editor

xcode
Xcode od verze 4 obsahuje vestavěný property list editor (dříve separátní aplikace). Pomocí něj není problém otevřít existující .plist nebo vytvořit nový. Umí přidávat a odebírat záznamy, upravovat hodnoty a měnit datové typy. Žádné další speciální funkce o něj ale nečekejte.

Continue reading “Jak editovat .plist?”

Posted on

Property List

plist.plist soubory se v OS X vyskují více než hojně. Nejčastěji na ně pravděpodobně narazíte v podobě konfiguračního souboru nějaké aplikace. Jejich využítí je však mnohem širší.

Property List je XML soubor s pevnou strukturou obsahu definovanou v DTD. Data organizuje pomocí datových typů ekvivaletním k typům proměnných v programovacím frameworku Core Foundation (CF). Programátor používající CF ve své OS X nebo iOS aplikaci může velmi snadno zapsat datové objekty do souboru a načíst je zpět. Z povahy XML formátu je zřejmě, že tento proces není vhodný pro binární data. Stačí se podívat na .plist obsahující informace o uživeteli, kde je nacpaný profilový obrázek v JPG. (hledejte v /var/db/dslocal/nodes/Default/users s rootem :-))
Continue reading “Property List”

Posted on

Skryté soubory


Skryté soubory jsou velmi zásadní vlastností moderních operačních systémů. Platí pravidlo “Co oči nevidí, to srdce nebolí” a pravděpodobnost páchání škod uživatelem ve filesystému zásadně klesá. Nejinak je tomu u Mac OS X. Co když ale skryté soubory vidět chceme?

Schovávací metody

  1. dot-files: Tradiční metoda unixových systémů. Všechny soubory, jejichž název začíná tečkou, jsou považovány za nevidtelné.
  2. FinderInfo – extended attributes: filesystém HFS+ umožňuje skladovat metadata spojená s konkrétním souborem . Těmto metadatům se říká rozšířené atributy (extended attributes = téma na samostatný článek). Jedním z takových atributů je bitové pole, které přidává souborům speciální flagy používané převážně Finderem. Mezi nimi je i neviditelnost.

Continue reading “Skryté soubory”