To by byly všechny certifikace pro aktuální OS X kočku. Citace seba sama je fuj, ale jednou to blog přežije.
Můžete mě najít v databázi Apple Certified Professionals Registry. Stačí dát vyhledávat podle země (Czech Republic) nebo rovnou podle jména (Michal Moravec).
Po 3 měsících a cca čtrnácti betaverzích konečně vyšla 10.8.3 aktualizace Mountain Liona. Vedle klasické eliminace bugů stojí za zmínění 2 věci.
Občas se stane, že Apple vypustí nové Macy s aktuální verzí systému, která navíc obsahuje drivery specifické pro daný hardware. Tato odlišnost jde poznat podle build number (k nalezení v System Infromation aplikaci). Pokud byste na takový počítač instalovali systém z nějakého média, které je starší než počítač, nebude to fungovat. Chybí ovladače (nejčastěji pro grafickou kartu). Pokud administrátor řeší image pro větší množství Maců, kde se vyskytují i nové modely se speciálním sestavením systému, musí pro ně udržovat separátní image. Hned jak vyjde další desetinková aktualizace, problém odpadá.
Tato situace platila pro nové iMacy (2012) a některé MacBooky Pro s Retinou.
S finální 10.8.3 existuje jeden build (12D78) použitelný pro všechny Macy, na kterých 10.8 může běžet.
Bootcampem se rozumí podpora pro instalaci a bootování Windows na Macu. Co to vlastně je?
Samotná aktualizace systému se pouze lehce dotkla Assistant aplikace. Zároveň s ní Apple aktualizoval i svojí online dokumentaci okolo Boot Campu a balík ovladačů. Drivery jsou ke stažení buď skrz aplikaci nebo přímo na support.apple.com/downloads.
-> bez větších problému je možné nainstalovat “skvělé a úžasné” Windows 8 😉
+ Boot Camp nově podporuje disky větší jak 2TB. Nejspíš zprovozněno nějakým šikovným trikem v hybridní GPT/MBR tabulce oddílů disku.
Combo Update 10.8.X -> 10.8.3
Instalalátor 10.8.3 na MAS
Boot Camp online dokumentace
Představte si následující situaci. Máte větší množství stolních Maců a potřebujete na všechny nainstalovat nějaký software. Po jednom? To by bylo na dlouhou. Co takhle připravit jednu výchozí podobu systému a tu snadno rozdistribuovat na všechny počítače. Apple-way je v tomto případě služba NetBoot (nyní přejmenovaná na NetInstall). V sérii několika blogpostů rozeberu jednotlivé části celého procesu – boot se ze sítě, příprava image, NetBoot server.
Ještě než se podíváme na samotný NetBoot, je dobré znát bootovací proces Macu.
Úspěšně jsem byl certifikován jako Apple Certified Associate a Apple Certified Support Professional pro OS X 10.8 Mountain Lion. Běhen pár týdnů bych to měl zakončit s Apple Certified Technical Coordinator. Můžete mě najít v databázi Apple Certified Professionals Registry. Stačí dát vyhledávat podle země (Czech Republic) nebo rovnou podle jména (Michal Moravec).
Update: ACTC hotové 🙂
O co vlastně jde a k čemu je to dobré?
Continue reading “Applovské IT Certifikace”
V souvislosti se Screen Sharing.app jsem již řešil virtuální login a nastavení jak pomocí GUI, tak skrz vhodné příkazy v Terminálu. Na dnešní post mi zbyly zajímavé uživatelské fíčury. Podíváme se na lokace, sdílený clipboard, vyrábění screenshotu, drag & drop kopírování souboru a sdílenou plochu Macu s více obrazovkami.
Jak se rychle dostat na vzdálenou plochu jiného Macu pomocí Screen Sharing? Když aplikaci zapneme, ukáže se pouze jednoduché okno pro zadání adresy nebo jména cílového počítače. Pokud tuto informaci nemáme v clipboardu, není zrovna efektivní ji někde hledat. Continue reading “5 šikovných funkcí Screen Sharing.app”
Vzdálená plocha v OS X není nic jiného než prachobyčejné VNC. Když si ale spolu povídají dva Macy, dostaneme mnoho funkcí navíc. Dnešní část bude o nastavování. Zapnout Screen Sharing v System Preferences je trivální záležitost nehodná postu. Když to ovšem zkusíme v Terminálu, zábavnost celé operace se prudce zvýší 🙂
Alfou a omegou pro použití vzdálené plochy je zapnutí serveru na cílovém počítači. V OS X tuto roli zastupuje screensharind démon, který sedí na portu 5900 a čeká na spojení.
Continue reading “Více o Screen Sharing”
Vedle kvanta klasických unixových utilitek přibaluje Apple
k OS X řadu system-specific nástrojů pro použití ve skriptech. Dnes se podíváme na systemsetup, který většinou řeší nastavení ekvivalentní k přepínátkům v několika panelech System Preferences (Energy Saver, Sharing, Date & Time, Startup Disk). Abych čistě jen nevykrádal man stránku , u přepínačů jsem vždy vytvořil screenshot s poznačenými ekvivalencemi. Nadpoloviční většinu z nich pravděpodobně nikdy nepoužijete, ale nachází se tu pár důležitých nastavení (např. snadné zapnutí sshd démona pro vzdálené přihlášení).
Continue reading “systemsetup”
V předchozím postu jsem rozebíral více souběžně přihlášených uživatelů v OS X. V Lionu (OS X 10.7) přibyla jedna velmi zajímavá vlasnost, která s tím úzce souvisí.
Před 10.7 mohlo koexistovat v OS X několik přihlášených uživatelů najednou, ale v grafickém rozhraní se logicky mohl pohybovat jen jeden. Pokud se uživatel připojil pomocí vzdálené plochy k Macu s více přihlášenými uživateli, po úspěšné autentikaci převzal kontrolu nad aktuální session v popředí. Od 10.7 se lze vzdálenou plochou přihlásit také k “virtuálnímu displaji” bez nutnosti převzetí kontroly nad fyzickou obrazovkou.
Continue reading “Screen Sharing a více přihlášených uživatelů”
Používá-li jeden Mac více lidí, je praktické, aby každý měl svůj účet. Už od Tigera zvládá OS X více přihlášených uživatelů najednou a umožňuje mezi nimi přepínat bez nutnosti kohokoliv odhlašovat. Aplikace neaktivních uživatelů nejsou nijak zmraženy a zůstávají provozuschopné.
System Preferences -> Users & Groups -> Login Options
Hodnota tohoto přepínátka je uložena v globální doméně lokální knihovny.
To zní hrozně složitě, ve skutečnosti to není nic jiného než tento plist -> /Library/Preferences/.GlobalPreferences.plist
Continue reading “Fast User Switching”
Všechny sofistikovanější aplikace potřebují nějaký způsob, jak si zapamatovat interní nastavení, které obnoví při příštím spuštění. Mohou to udělat po svém a vytvořit si někde na disku konfigurační soubor s vlastními pravidly pro jeho vnitřní podobu.
V unixových systémech stačí letmý pohled do adresáře /etc. Každý soubor bude pravděpodobně vypadat jinak. Microsoftí Windows na to jdou diametrálně odlišnou cestou binární databáze (registry). Co OS X?
Desítkové šelmy zdědily od svého předchůdce (NeXTStepu) specifický systém pro ukládání nastavení postavený na identifikátoru aplikace a mapování datových typů CoreFoundation na jejich ekvivalenty v Property Listu. Každá správná aplikace pro OS X by měla mít svůj unikátní identifikátor ve tvaru obráceného DNS záznamu domény pod kontrolou vývojáře. Pro svůj program mohu použít identifikátor cz.osxadmin.mujprogram, protože je to momentálně moje doména 🙂 Aplikace má možnost využít svojí doménu pro uložení nějakých dat na disk. Odpadají trable se strukturou souboru + snadné načítání a ukládání zajistí CF API.
Continue reading “defaults”